Stránky o cestování, jídle a jiných hloupostech.

V barvách Provence IX.

Senanque a Gordes
Den nekončí a naše cesta pokračuje dál.

Z L'Isle-sur-la-Sorgue naše cesta vede po silnici N100, D2 a D177 do kláštera Senanque. Je to sice 20 km, jenže cestou nastane dvojí neplánované zdržení.




Jet okolo vinice a nenafotit pár záběrů se nedalo. A tak první zdržení je zde. Lenka se kochá okolní přírodou a já zatím šaškuji s fotoaparátem.



Tento nádherný hrozen byl později uloupen a sežrán v autě. Chutnal náramně:-))



Hrozno bylo sladké a šťáva nám tekla po prstech, každý z nás byl upatlaný snad všude. Za těch pár minut strachu to stálo za to.



Neujedeme ani 5 km a na křižovatce si všimnu cedule hlásající něco o muzeu. A to se musí pozkoumat, jelikož jsme zde v blbou dobu je po parádě. Vysněné pole plné kvetoucí levandule jsou ty tam. Sklizeň proběhla zhruba 14 dní před naším příjezdem do Provence.



Zdejší muzeum má svoje internetové stránky v angličtině, francouzštině,španělštině a italštině. Kdo má zájem jsou zde LEVANDULE



Za tím olivovníkem je vchod do zdejšího krámku. Pánové vřele doporučuji manželky uvázat k nárazníku u auta a jít se kochat sám. Nebo jim alespoň sebrat peněženky a kredkarty. Vím o čem píšu, mne to tam stálo pěkný ranec a ještě něco navíc.



Už jenom v porovnání s jinou atrakcí zde zaplatíte dost za vlezný což činí 6 euro za dospěláka. V našem případě tedy 12 éček. Projdete stálou výstavku a náhle vylezete v tom krámku (tak dobře to maj vymyšlený), kde se na Vás vrhne vyškolený personál.



Jsem zapoměl napsat, že na těch fotkách jsou staré destilační přístroje. Na nás se vrhla docela fešná slečna. První otázka zněla odkud jsme, tedy z jakého koutu evropy. Posléze jakou hovoříme hatlamatilkou a pak to začalo. Jak Lenka nezládá angličtinu najednou rozuměla všemu:-))) Slečna vedla řečičky a šoupala nás od regálu k regálu. Voňavek, olejíčků a jiných to hovadim v košíku neustále přirůstalo na docela slušný kopec. Ve finále dostala Lenka nápad zde nakoupit dárečky z cest pro rodinku a já v duchu šílel nad touto zhovadilostí. Kolik to stálo u pokladny jsem raději zapoměl, vím jen, že by za to byla slušná týdenní dovolená v Rožnově pod Radhoštěm:-)))



A je to tady! Severně od Gordes vede silnice D177 dolů do úzkého údolí řeky Senancole. Podle cisterciácké tradice stojí klášter Senanque dole v údolí. Vedle klášterů Le Thoronet a Silvacane nejkrásnější a nejlépe dochovaný klášter ze tří provensálských cisterciáckých opatství. Přímo pohádková je jeho návštěva v červenci, kdy je vzduch v celém údolí zaplavený vůní z levadulových polí, o která dnes pečují mniši. Pole jsou holá a omamná vůně levandule nikde. Velká škoda pro nás, tak snad někdy příště třeba s vnoučatama:-)))



Oficiální stránky kláštera jsou pouze francouzsky SENANQUE. Klášter Senanque je vskutku nádherná stavba, vyvážená a harmonická, postavená podle pravidel svatého Bernharda ze Clairvaux - prostá, čistá a bez ozdob jak na vnějších, tak na vnitřních zdech, nádherný příklad románské cisterciácké architektury.



Pečlivě opracované kameny, hra světel a stínů v malých okenních otvorech, arkády nad zvonicí a masivní střechy z kamenných desek, vytvářejí neobyčejně klidnou krásu tvarů.




Opatství založil ve 12. století opat z Viverais spolu s dvanácti mnichy - tak jako měl Kristus 12 apoštolů. Už ve 14. století však začal klášter upadat. V 17. století zde žili už jen dva mniši. V letech 1854 až 1969 bylo Senanque v péči kláštera St-Honorat sídlícího na Lérinských ostrovech ležících před Cannes.




Potom založil bohatý dopravce Association des amis de Senanque (Asociace přátel Senanque), podpůrný spolek, ktrému dnes můžeme vděčit za to, že byl celý klášter restaurován a v jeho dormitáři byla zřízeba stálá výstava umění cisterciáckého řádu.



V roce 1988 se cisteriánští mniši vrátili do Sénanque. Dnes žije v klášteře šest mnichů podle pravidel nové kongregace sv, Jana, která byla založena v roce 1976 v Lérins. Provoz klášteru je zajišťován ze vstupného, prodeje produktů (vlastní produkce levandule a medu).



Cestou do Gordes potkáme tyto stavby. Místní lidé je nazývají BORIES (kulaté či vzácněji čtyřboké kamenné chýše). Abych nezapoměl, ze Senanque do Gordes to jsou pouhé 4 km. Ale ani to naznamená, že se to projede bez zdržení.



Naopak se může prodloužit pokud zabloudíte sem. Tato vesnička je natolik ukrytá, že do těchto míst nevede ani kvalitní zpevněná silnice. Ostatně od Gordes to jsou pouho pouhé dva km. Vlezný činí 5.5 eura a v rámci ekomomické krize utrpěné v muzeu Levandule to otáčím zpět do Gordes.



V podobných bories žili lidé už před 3000 lety. Většina těchto staveb se nachází ve Vaucluse a Lubéronu. Jsou různé velikosti a jejich počet se blíží ke 3000, jen v kraji kolom Gordes se jich dochovalo na tři stovky.




Vápencové desky či kamenné úlomky, kterých odjakživa ležel na polích dostatek, naskládali stavitelé těchto bories pečlivě na sebe bez použití malty a stavbu ukončili takzvanou falešnou klenbou ze soustředěných kamenných prstenců předsazovaných jeden na druhý, až nakonec závěrečný konzolový kámen celou klenbu zapevnil.



Dnes většinou slouží pastýřům jako přístřeší, nebo jako zásobárny či kůlny. Jejich tlusté stěny s malými okenními otvory chrání jak před chladem, tak před horkem.



Ale zpět do Gordes. Vysoko nad údolím, na jižní straně skalnatého svahu na konci plošiny Vaucluse jsou nad sebou naskládané domy okrové barvy, tísnící se okolo hradu, protkané úzkými uličkami dlážděnými oblázky.



Okolo hradu v Gordes můžete procházet dolů a opět nahoru od jedné městské brány ke druhé.




Já s Lenkou půjdeme nakoupit nějaké pohlednice a dát si někam kávu.



Tady se může jen dívat:-))), neb jí za trest bylo sebráno každé euro co měla u sebe.



Tady to byl pokus o granátová jablka, foceno cestou na vyhlídku. Oba je takto spatříme poprvé v životě.



Tento pohled nevím proč ve mne vyvolal pocit Toskánska.





Nejkrásnější pohled na slavnou provensálskou obec Gordes, jejíž fotografie najdete ve všech publikacích o Provenci, se otevírá z vyhlídkové terasy na silnici D15 vedoucí do Cavaillonu.




Tady se nám splní vše, co jsme si od Provence slibovali a co jsme o ní slyšeli.



Ještě poslední rozloučení s Gordes ze silnice D2 na Roussillon. A to jsem nechtěně prozradil kam nás cesta povede dál. Pro dnes tady vše a krásný den.

 

Autor: zlomax
06.11.2010 11:49:51
zlomax
Stránky mého kamaráda o orchidejích.
Vaření po česku a skvělej obchůdek.
Nejen o knize ale i lásce.
Jen samé dobroty.
fórum zabývající se grilováním, uzením a vařením
Stránky plné nenažranců.
Stránky o dobrém papů.
Pro ty co rádi knihy poslouchají.
Editace stránek

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1980 | 34%)
Ne (1914 | 33%)
O životě jednoho řidiče.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one