Stránky o cestování, jídle a jiných hloupostech.

V barvách Provence X.

Roussillon a Tarascon
Stále den nekončí a jízda pokračuje.

Na začátku dvacátého století měla obec Roussillon pověst hlavního světového města okru. Okr, který se zde těží povrchově, používali už staří Římané při výrobě keramiky a kosmetiky a nazývali jí Vicus russulus (červená vesnice).


Než tam dojedeme potkáme cestou pole levandule. Jak nám bylo řečeno v muzeu Levandule, musí se i tato rostlina omladit. Jedno a dvouleté rostliny se nechávají v květu a neslízejí se. Takže s Lenkou běháme a škubeme kytku levandule na památku. Z Gordes do Roussillonu se jede po silnici D2 a D169 a je to jen 9 km.



Po příjezdu do Roussillonu byl docela problém zaparkovat. Veškerá parkování jsou plná a to i ta placená. Naštěstí jeden frantík odjíždí a tak máme místečko volný.



Dnes, ve věku syntetických barviv, už byla starobylá výroba zastavena a naučná stezka Sentie des Ocres, která je přístupná z dolního náměstí, vede opuštěnými lomy.



Informační tabule na začátku této okružní procházky návštěvníkům podrobně popisují, jaký význam měl okr v minulosti a jak byl používán. V Usine Mathieu, bývalé továrně na výrobu okru, se můžete díky soukromé iniciaivě manželů Barroisových velmi zajímavým způsobem seznámit s jednou kapitolou průmyslových dějin.



Zvědavcúm vkládám troje krásné stránky a netlučte mne, že jsou francouzsky. První je ROUSSILLON, ta druhá je PONT JULIEN a třetí je o OKRU.



Klidná, tehdy zapomenutá obec Roussillon se stala útočištěm spisovatele Samuela Becketta, světově proslulého autora absurdních divadelních her, když musel roku 1942 utéci z Paříže. Přečkal tady až do konce války, angažoval se ve francouzském hnutí odporu a napsal tu svou nejslavnější divadelní hru "Čekání na Godota".





Starou částí městečka, rozkládajícího se na skalisku, vedou křivolaké, mnohdy překlenuté uličky se schodišti až na vyhlídkovou terasu u kostela, který stojí na nejvyšším bodě.






Otevírá se odtud krásný pohled na okolní naleziště okru a na celé Plateau de Vaucluse.





Na okrovou barvu ve všech odstínech tady budete narážet na každém kroku. Jak na barvách fasád zdejších domků, tak i v krámcích se suvenýry, kde jí koupíte v různých velikostech lahviček. Musím přiznat, že to teda není zrovna levná záležitost. A dnes je konec s putováním. Ještě koupit pohledy a hurá zpět na poslední noc do Tarasconu.




K Tarasconu se váže jedna príhoda, kterou zjistíme až doma. Po příjezdu z dovolené se u nás dveře netrhnou co návštěv bylo zvědavo na naše putování. Jsa plni dojmů z cest se vytahujeme nejdříve s pohledama všech navštívených míst. Jak dojde na Tarascon zjistíme, že ač jsme tu byli v kempu tři dny nemáme ani jeden pohled. V Tarasconu se prostě za ty tři dny na ně nějak zapomělo.



Tento pohled na hrad Tarasconu je parádní. To snad člověk ani není ve Francii ale někde úplně jinde.




K Tarasconu se váže pověst o Tarasque, obludě, která žila v Rhoně a požírala Labužníky. Svatá Marta z Les-Saintes-Maries-de-la-Mer jí přemohla znamením kříže. Alphons Daudet sem umístil děj svého románu Tartarin z Tarasconu (1872). A to je pro dnes vše. Tak ahojky někdy jindy a někde jinde. Krásný den všem!

 

 

Autor: zlomax
06.11.2010 12:01:03
zlomax
Stránky mého kamaráda o orchidejích.
Vaření po česku a skvělej obchůdek.
Nejen o knize ale i lásce.
Jen samé dobroty.
fórum zabývající se grilováním, uzením a vařením
Stránky plné nenažranců.
Stránky o dobrém papů.
Pro ty co rádi knihy poslouchají.
Editace stránek

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1980 | 34%)
Ne (1914 | 33%)
O životě jednoho řidiče.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one