Stránky o cestování, jídle a jiných hloupostech.

Chrastava aneb kam od nás II.

Tentokrát kousek za hranice.
Dnes jako správný Čech balím s maminou do baťůžku řízečky, houstičky, kafčo do termáku a švestičkovej koláč. Ani né kiláček dojedeme autíčkem na Chrastavské nádraží. Lidičky já po více než deseti letech pojedu sockou, tedy vláčkem! Jede s náma i kámoška Míla se svojí dcerkou Janinou. A tak kupuji u děsně nepříjemné obsluhy lístek. Tady se musím pozastavit.

Ten lístek stojí za šírší probrání. Jelikož žijeme v příhraničí, přesněji řečeno na trojzemí Čechy, Německo a Polsko. Jsou zdejší dráhy nějak domluveny na placení jízdného. Nemusíte tak platit dvakrát, čímž se dá výrazně ušetřit. Dále pak ani nemusíte kupovat mezinárodní jízdenku. Tato jízdenka se jmenuje Libnet+ za 320 korunek. A teď pozor! Je vždy zpáteční a až pro 5 osob, platí pro všechny smluvní partnery těch tří států. Pro zvědavce a internet šílence Libnet


Usedáme do vláčku a po trase směr Hrádek nad Nisou-Zittau (česky Žitava) tlacháme o blbostech. Zároveň zjistíme, že sedíme ve vláčku soukromé společnosti. I zde platí Libnet. V Žitavě vystupujeme, projdeme nádražím ven, kde na nás čeká další vláček. Tentokrát je to parní vláček úzkorozchodné železnice německého dopravce.



Náš dnešní cíl vede za Karlem IV. na Oybín. Stále v akčním rádiusu 30 km od naší perníkovky. Usedáme do vagónku zvaném Čum do kraje. Tady vám Libnet+ ušetří snad nějvětší prachy. Jízdné je totiž rozděleno podle ujetých stanic. To v našem případě činí dle mapky na fotu deset kousků. V jízdním řádu je uvedeno 9-14 stanic za 8 euro a zpáteční za 13 euro. Haranti do 7 let jedou zadara. Od 7 do 17 mají slevu a jedou za 5 euro, nebo za 8 zpáteční. Ve finále docela ranec pro českou pětičlenou rodinku. Vivat Libnet+!!



Ještě jeden strašák na cestu a můžeme vyrazit. Ano jsem to já, blázen, magor a co já vím ještě. Fotit mě musela kámoška, mamina raději zdrhla o pár vagonů dál.



Čum do kraje je bohužel v každém vláčku jen jeden. A tak je podle toho taky patřičně narvanej. I tak to stojí za to. Jen jedna rada na cestu zní: neberte na sebe nic světlého natož bílého.



Zde je důvod mojí rady. Pestrobarevné čmoudíci čmoudí a dost hustě. Saze se sypou v tunách na cestující ve snaze zamatlat co můžou. Já idiot měl bílou bundu dodnes poznamenanou i po vyprání černejma sazema. Asi máme jen běžný prací prášek:-))))



Pokud zahlédnete červenej vagónek, tak to je jídelák. Na asi 50 minut trvající jízdě se můžete v této pojízdné občerstvovací stanici dokonale zlískat pivkem. Ovšem pak nevím pánové co s váma provedou vaše drahé polovičky. Něco pro zvědavce a interneťáky bohužel jen v němčině O mašinkách



Že nekecám zde je cedulička z vagónku žrádeláku. Na německé pubtičkáře dobře otřískaná:-))))



Šmankote, málem bych zapoměl na pohled do kryťáku. Ten pan průvočí byl senzační. Rozuměl anglicky, s harantama prohodil slovo česky, no prostě podle naší mládeže hustý. JJ na šprechťáka fakt hustý.



Stanice Bertsdorf je stanicí přestupní. Zde se vláčkové rojíždí do Kurort Oybin a do Kurort Jonsdorf. Panovala zde taková zvláštní nádražní atmosféra. Lidičkové pro dostatek času vyběhnou ven a foťákují mašinky. Jiní přesedají z jednoho vláčku do druhého vláčku. Strojvůdcové vytlemení čučí z okenek mašin a nádražáci tlachají s průvodčíma. Najednou se ozve píííííííísk a veškerý mumraj jakoby mávnutím proutkem rázem ustane. Všichni se nahrnou zpět do vláčků, které se po pár minutkách rozjíždí do stran. Jako bych cítil, jak to nádražíčko posmutní prázdnotou bez lidiček a mašinek. Veselé štěbetání lidiček jo to tam, odfukování páry mašinek také. Zůstala jen prázdnota a hrobové ticho. Pro mě zvláštní směs pocitů.



Loučíme se s vláčkem a jedeme dál. Krajinkové fotky vynechávám z důvodů jak navnadění vás, tak i z nedostatku místa.



Konečná stanice, prosíme vystupte!!!



Bumbající mašinku si neodpustím. Tak jako její střeva v následujících fotografiích. To bych vám ani sobě nemohl udělat. Vzpomínka na Hlavák či Masaryčku když tam ještě stávala pára.







Nostalgie končí a musíme jít dál. Sice je to kousek ale do kopce. Tak honem honem, nezdržovat a šlapat.



Stoupání a schody jsou tady. Tak hurá mezi hospody nahoru ke kostelu. Do toho kostela se podíváme. Je to podle mě taková raritka. Z venku vypadá normálně, ale uvnitř je z kopce.







Tak to by byl kostel za náma. Prosím účastníky zájezdu ať se noc nerozcházejí musíme pokračovat dále. Držte se prosím té žluté kytky co držím v pazouře a pojďte za mnou. Nahoře si vás přepočítám.



Postupujte jednotlivě tam mezi ty šutry a pořád stoupejte nahoru. Děkuji!



Nezevlujem a šlapame. Jó pro slabší povahy se to dá obejít. A pro extra lenochy jezdí nahoru elektromašinka, ale ta není v ceně zájezdu.



Jablonné v Podještědí i Oybin patří sem do Via Sacra. Zvědavci a internet šílenci Via Sakra



Jsme na místě. V pokladně vypláznete za dospěláka vlezné 4 eura. Haranti, škodiči a jiná sebranka za 2 éčka. Vyfasujete za to 1 žeton na osobu a plánek s pokecem v češtině či jakou řečí vládnete. Raťafáci tam můžou jít také, ale nezjistil jsem co za to. Focení je za padíka, tedy za půl éčka. Ten žeton se pokusíte natlačit do takové dírky, kolotoč se uvolní a jde se kochat. Většina věcí je pod číslíčkem a na plánku dostatečně popsáno. Zvědavci Oybin dole jsou vlaječky řečiček. Nebo tady jsem vykradl net Hrad






Tady mě máte! Jmenuji se Karel IV.


 


 


Od roku 1998 je přístupná jedna z věží jako rozhledna. Stojí to za to! Pro dnešek končím a tak zase někdy příště a někde jinde. Mamina udělala Pastis a tak jdu usrkávat. Pa a krásný den všem!
08.11.2010 06:45:39
zlomax
Stránky mého kamaráda o orchidejích.
Vaření po česku a skvělej obchůdek.
Nejen o knize ale i lásce.
Jen samé dobroty.
fórum zabývající se grilováním, uzením a vařením
Stránky plné nenažranců.
Stránky o dobrém papů.
Pro ty co rádi knihy poslouchají.
Editace stránek

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1980 | 34%)
Ne (1914 | 33%)
O životě jednoho řidiče.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one