Stránky o cestování, jídle a jiných hloupostech.
Pro kamaráda Nera!
Ahojky lidičky a Nero!

Jmenuji se Bernie,Béďa nebo Kájínek.



Tak to jsem já s paničkou Terkou. Letos jí bude 17 a mě 4. Páníček jí před časem vykradl notebook aby se mohl chlubit cizím peřím. To on dělá rád všem v domě. Jenže někdy to jinak nejde. To by pak nemohl třeba napsat o mě.



Toto je moje máma. Né to okřídlené něco jak tam ruší záběr. Ale ta hlava za tím s těma krásnýma očima.



Zde to snad bude lepší. Máma bydlela na koňské farmě Vysoká kousek nad Chrastavou. Jednou se malinko zaběhla a potkala jednoho borce. A že to byl fešák!



No řekněte není to kus chlapa? Slovo dalo slovo. Nějaká ta večeře při svíčkách a decka vínka a bylo to. Mamka do toho spadla rovnejma tlapkama. Zamilovaná vám byla až po koneček ocasu. Jenže jejich lásce nikdo nepřál. Vše proběhlo vždy tajně,ale pak se to nějak provalilo. Už se s tím nedalo nic dělat a tak jsem na světě.



Větroplach jsem byl a stále jsem. V jedné ze stájí hned vedle koní spatřilo světlo světa štěně. Nebylo samo ale dvě. Ségru jsem opustil a nastěhoval se k paničce. Nešlo to hladce ale podařilo se. Nejdříve musela panička odtáhnout jejího tátu na farmu. Dlouze škemrat a žadonit. Slibovat a ukecávat. Copak s ním to šlo. Horší to bylo s maminkou paničky. Nechtěla ani náhodou dalšího psa v rozestavěném baráku. Byla tam Belisa,stará dáma. Fenka s děsně dlouhým jménem a rodokmenem. Páníček jí říkával smeták,jen ta násada u ní nebyla.



Jednou to páníček vyřešil za všechny. Vzal Terku za ruku a odtáhl jí stranou aby to mamka neslyšela. Hele ty trubko na to musíš jít jinak. Mámu neukecáš ale malinko podvedeš. Strč Bédu(to už jsem měl i jméno) pod bundu a odnes ho domů. Jak už tam jednou bude,máma zjihne a je to. Tak se i stalo a měl pravdu. Jen zamlčel,že jako malej to dělal taky tak.



Našel jsem domov a rodinu. Sem tam jim přidělám nějakou tu starost. Tak třeba páníček nerad ploty. A tak máme na zahrádce jen směšně vysoké něco jako plot. Hravě se to dá překonat jedním skokem. A to já rád. Stačí pár minut bez dozoru a hup jsem v čudu. Já se občas vrátím sám,ale to není vždy. Chodím do Jeřice nahánět kačeny. To je děsná bžunda. Od té doby mám přezdívku Utěkář Kájínek.
Zatím teda Haf haf. A snad někdy příště naschledanou.

 

Autor: zlomax
06.11.2010 12:30:48
zlomax
Stránky mého kamaráda o orchidejích.
Vaření po česku a skvělej obchůdek.
Nejen o knize ale i lásce.
Jen samé dobroty.
fórum zabývající se grilováním, uzením a vařením
Stránky plné nenažranců.
Stránky o dobrém papů.
Pro ty co rádi knihy poslouchají.
Editace stránek

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1980 | 34%)
Ne (1914 | 33%)
O životě jednoho řidiče.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one